DOTKNĚTE SE HISTORIE V PÁLFFYHO PALÁCI!

 
Palác vznikl přebudováním dvou domů v letech 1714-1716 podle projektu Františka Maxmilina Kaňky pro hraběte Jana Josefa z Valdštejna, v jehož vlastnictví se domy ocitly v roce 1709. Palác později získali Fürstenberkové a v roce 1881 jej koupili Pálffyové z Erdödu. Dnes je jednou z budov Pražské konzervatoře a ve zdejším koncertním sále se konají absolventské koncerty jejích posluchačů.
 

Dějiny a okolnosti:

V roce 1995 byl při úpravách v severních částech paláce v souvislosti s rozsáhlou rekonstrukcí palácových zahrad pod Pražským hradem objeven ve východní obvodové stěně úsek zdiva z drobnějších kvádrů s reliktem branky. Vzhledem k použité stavební technologii není zcela jasné, zda jde o relikt hradby z doby po novém vysazení Malé Strany v roce 1257, nebo o starší románské zdivo.

Parcela paláce přiléhá k linii bývalé městské hradby z vnitřní strany (úseky základů zdi byly později zachyceny i pod nádvořím Valdštejnského paláce). Na severním konci paláce byl ve zdi také odhalen relikt nevelké brány s neprofilovaným ostěním, takže není jasné, zda tudy vedl starší vstup do opevněného města – v takovém případě by mohla trasa nynější Valdštejnské ulice vzniknout až později, kdy tu existovala Písecká brána (protože se tudy chodilo k osadě na Pískách v dolní části dnešního náměstíčka na Klárově). Starší domy byly zřejmě poničeny za husitských válek a znovu byly zasaženy při požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541.

V letech 1580–92 došlo k významnější renesanční výstavbě. Dva dosud samostatné domy spojil teprve roku 1709 hrabě Jan Josef z Valdštejna, který pak provedl rozsáhlou barokní přestavbu.

Z pozdějších dílčích oprav stojí za zmínku zřízení klasicistní kašny v nádvoří. V roce 1881 palác koupil Eduard Pálffy z Erdödu. Již roku 1902 prodal palác státu pro místodržitelský archiv a stanici jízdní policie.

 

Po roce 1948

Od roku 1950 budovu vlastnilo ministerstvo informací a později i kultury (mj. tu sídlila některá pracoviště památkového ústavu). Nyní zde sídlí jedna z poboček Pražské konzervatoře.

 

Rod Pálffyů 

Pálffyové jsou poměrně mladý šlechtický rod, jenž se dostal do popředí až na počátku vlády Habsburků v Uhersku v první polovině 16. století. V bitvě u Moháče v roce 1526 zahynulo spolu s českým a uherským králem Ludvíkem Jagellonským také mnoho příslušníků vysokého kléru a uherské šlechty. Patřil k nim i Lőrinc (Vavřinec) Pálffy. Jeho potomci se po nástupu Habsburků na uherský trůn přidali na stranu nového panovníka a habsburkům zůstali věrní až do zániku Rakousko-Uherska.

Pálffyové byli původně zemanským rodem. Nejdříve obdrželi baronský titul, na přelomu 16. a 17. století byl rod povýšen mezi hrabata a v 19. století získaly dvě rodové větve právo užívat knížecí titul.

Genealogie rodu je značně komplikovaná, protože se rod bohatě rozvětvil.

V 18. století došlo k dvojímu velkému dělení majetku. Během prvního dělení se v roce 1707 rod rozdělil na dvě velké větve – starší, jejímž zakladatelem se stal hrabě Miklós József (Mikuláš Josef) Pálffy (1657 – 1732) s manželkou Kateřinou Alžbětou, rozenou Weichsovou–, a mladší, kterou založil Mikulášův bratr hrabě János (Jan) Bernard Pálffy (1663 – 1751) s manželkou Annou Terezií, rozenou Coborovou.

V roce 1735 proběhlo druhé dělení majetku. Výsledkem rodinné dohody bylo rozdělení starší větve rodu na tři samostatné linie, jež vytvořili vnuci Mikuláše Josefa Pálffyho. Zakladatelem malacké linie se stal Mikuláš Josef Pálffy (1710 – 1773) s manželkou Annou Sidonií, rozenou Althanovou. Zakladatelem stupavské linie byl Lipót István (Leopold Štěpán) Pálffy (1716 – 1773) s manželkou Marií Josefinou, rozenou Valdštejnovou a zakladatelem červenokamenské linie rodu byl Rudolf József Pálffy (1719 – 1768) s manželkou Marií Eleonorou, rozenou Kounicovou. Jména těchto tří linií jsou odvozena od míst, jež byla jejich hlavním sídlem.

Červenokamenská linie rodu sídlila na hradě Červený Kameň, který byl prvním rodovým majetkem Pálffyů a postavení hlavního sídla celého rodu si udržel až do roku 1945. Pálffyové jej získali v roce 1583 a rod jej trvale obýval od roku 1588, kdy byla dokončena jeho přestavba na reprezentativní rodinné sídlo. Hrad vyženil významný uherský voják a politik Mikuláš Pálffy (1552 – 1600), když si vzal za ženu dědičku tohoto majetku Marii Magdalenu Fuggerovou. Posledním vlastníkem Červeného Kameňa byl hrabě Karol Maria Pálffy (1905 – 1992), jenž hrad opustil společně se svou matkou koncem března 1945.

 

Známí příslušníci rodu:

Miklós Pálffy z Erdődu (1552–1600) – uherský voják, politik a diplomat

Ján (Bernard) Pálffy z Erdődu (1663-1751) - uherský voják a politik (palatín), signatář Satmárského míru

Lipót Pálffy z Erdődu (1764–1825) – uherský voják

Ferdinánd Pálffy z Erdődu (1774–1840) – divadelní ředitel a montanista

János Pálffy z Tarcsafalvy (1804–1857) – uherský politik

Móric Pálffy z Erdődu (1812–1897) – uherský voják a politik

Eduard Pálffy z Erdödu (1836–1915) – rakouský a český šlechtic, velkostatkář a politik